Waldorfská škola a školka Jeřabinka

Waldorf, antroposofie - učení Rudolfa Steinera je vedle jógy a hinduismu mé druhé Doma.

Jeřabinku - waldorfskou ZŠ a MŠ založila má kamarádka v Litvínově před ani nevím kolik lety, pamatuji, jak vybírala jméno stromu, které bylo pro tuto oblast Podkrušnohoří typické a Jeřabinka jí tolik sedí. 

Já sama s narozením prvorozené dcery měla možnost vidět různé cesty vzdělávání, nakoukla jsem do montessori, do unschoolingového plně svobodného prostředí až jsem zakotvila v tom, kde mne je dobře. Víte o monte i unschoolingu se toho můžete hodně dočíst, vidět filmy, videa, číst knihy. Waldorf se musí PROŽÍT, prožít skrze všechny Vaše smysly a pak Vás dostane. A to je cesta i mé jógy - prožívat okamžiky všemi smysly!

Do pěti let dcery jsem s dětmi byla jen doma a waldorf poznávala jen skrze literaturu a snahu o to ho žít doma, nechtěla jsem děti dávat do institucí dříve, než bude opravdu třeba či vznikne opravdu velká touha z jejich strany. Jeřabinku jsem sledovala, ale ještě neuzrál čas do jejího plynutí vstoupit. Se třemi dětmi jsem měla takovou malou waldorfskou školičku doma.

Jak se Mája stala předškolákem, stála jsem před rozhodnutím – „kam s ní?“. Bydlíme hned pod moc hezkou školkou v Mostě, tak jsme zkusili tu a vydrželi tam měsíc, řekněme, že pět let doma v přijímajícím prostředí, v jemnosti a laskavosti nepřipravilo Máju na ránu, která přišla, jak laň mezi vlky. Rozhodla chvíle, kdy jsem dopoledne šla s klukama na kaštany a viděla Maju přes plot, jak smutně sedí na lavičce, zatímco my se bavíme, tohle chytí u srdce každou mámu. Po měsíci jsme přešli na domácí školku, ale co bude příští rok? Bydlíme vedle školy, ale po zkušenosti ze školky jsem nemohla nad tím ani pomyslet.

Waldorfské školy miluji slavnosti v rytmu roku a já se dětmi šla podívat na Svatomartinskou Slavnost do Jeřabinky a byl to pro mne jeden z nejsilnějších prožitků, vešli jsme do staré budovy, jež nese moc příjemného ducha, už u dveří byla slyšet jemná melodie písně o Martinově štědrosti, vůně včelího vosku a tolik úsměvů, rodičů i dětí. Čas tam stráveny se mne dotkl velmi hluboko a já věděla, že tam jsme správně. Je to místo, kde ač je škola soukromá necítíte peníze, ale pokoru, vděčnost, lásku a milost. Místo, kde děti nevítá ani se s nimi neloučí zvonek, ale píseň, místo, kde děti pozdraví den uvědoměním si, kdo jsem a odkud pocházím. Dovolím si vložit průpověď, kterou děti říkají každé ráno před učením.

 

TO MILÝ SLUNCE SVIT DEN OZAŘUJE MI
A ÚDŮM SÍLU DÁ, MOC DUCHA V MÉ DUŠI.
JÁ V ZÁŘI SLUNEČNÍ, Ó BOŽE, SÍLU CTÍM,
JIŽ VE SVÉ DOBROTĚ TY VSADILS V DUŠI MOU,
BYCH MOHL UČIT SE A PILNĚ PRACOVAT.
OD TEBE POCHÁZÍ SVĚTLO A SÍLA.
K TOBĚ NECHŤ PROUDÍ LÁSKA A DÍK.

 

Ale to už předbíhám do školních lavic. Než jsme do ní došly s Májou, tak nastoupila v prosinci do školky jako předškolák, trvalo jí pár týdnu, než transformovala zážitky z běžné školky. Určitě bych nerada tímto textem shazovala běžné školky, jistě jsou mnohé úžasné a mnoho dětí je v nich velmi spokojených, ale pro nás to není. Po pár týdnech ve školce, kdy Mája začala opět zářit, nastal čas domácího lobování za Jeřabinku ZŠ. Jak jsme psala výše o waldorfu se toho moc neví, krom toho, že se tam dost zpívá, dost tvoří. Takže zkuste s tímto přemluvit racionálního muže.

Na jaře Jeřabinka nabídla možnost podívat se do hodin u prvnáčků, takže jsme šli, já se rozbrečela už u uvodní průpovídky a usuzuji, dle rozhodnutí muže, že Mája může nastoupit do ZŠ, že se ten vhled do výuky dotkl i jeho. Bylo jasné, že Mája je prostě waldorfské dítě – miluje práci s vlnou, místo fixy vybere raději akvarel či malování voskovými bločky, motá svíčky z včelího vosku, hraje divadlo…

Z MŠ do ZŠ se přechází nádherným rituálem, kdy děti na zahradě předává paní učitelka z mateřské školky na cestu vedoucí k bráně, kde stojí paní učitelka, jež bude děti provázet základní školou. Ten přechod je tak hladký, MŠ a ZŠ je v jedné budově, takže se všichni už znají, vědí, kdo je kdo, kde je co. Kde jinde Vás zná celý personál školy jménem a ví, že třeba nemáte rádi maso, tak vám ho paní kuchařka nedá, kde jinde o vás ví, že máte sourozence či kočku a psa.

Asi to působí značně propagačně, vím, ale věřte mi, že já Jeřabinku sleduji už 7 let a tři roky jsem její součástí více a poslední půl rok ještě víc. To, že se zde proměňuje pedagogický sbor považuji za správné, pro mne to není ukázka toho, že něco nefunguje, ale naopak, že se vedení snaží, aby s dětmi byl opravdu ten pravý člověk a opět se vracím k úvodní informaci – waldorf nepoznáte z knih, navíc zkuste číst Steinera, není to kniha na čas před spaním, ale na hluboké bdělé rozjímaní a kontemplaci nad každou větou, takže i učitelé sem vstupující si to musejí zkusit a zjistit, zda jim to jde ze srdce či jen z rozumu a být učitelem ve waldorfských školách a školkách je nejen o předávní učiva, ale i o velké práci na sobě, o velkém růstu jako bytosti lidské, jež má mnoho úrovní, o pěstování ctností! Ruku na srdce, kdo na to má? Já smekám před každým, kdo má odvahu na tuto cestu vyjít, začít se znova učit, transformovat své slabosti a vybrousit ze sebe diamant zářící mnoha odlesky.

Mája je nyní v druhé třídě a nikdy jsem jí neslyšela říct, že do školy nechce, i když tam denně jezdíme 20 minut z Mostu, má 6 spolužáků a když se jí zeptáte, kdo je tvůj kamarád, odpoví, že všichni, jsou parta, úžasná. Nenadávám ani na covid opatření, které nám dopřály se v součtu skoro půl roku učit doma, bylo pro mne velmi poučné zjistit, jak se ve waldorfských školách učivo předává, jak je velký důraz kladen na rytmus a opět na zapojení všech smyslů. Zkuste si každé číslo prožít, jak na vás působí třeba trojka, čeho je ve světe tři, jak udělat 3 ze svých těl, ze šátků, jak jí vyjádřit pohybem.

Víte, že děti v 2. pololetí první třídy umějí nasobkové řady 2, 3 a 5 – ale hrou, ani není třeba jim říkat, že dělají násobky. Ale moc se to hodí do druhé třídy, kde bez potíží a tlaku začínají násobit – početními operacemi je provádí 4 skřítci, které si mohou utvořit z vlny, celá výuka je prodchnuta příběhy, pohádkami, tak aby fantazie neumřela. Čtení je nejvíce aktuální na začátku druhé třídy, kde děti znají všechna malá a velká písmenka, tak aby je mohli snadno spojit do slov, vět. První text, který děti společně čtou je rodiči udělaná čítanka. Rodiče dostanou text knihy, rozložení na stránku, na jakém místě bude ilustrace a dál už je to na nich. Celé je to tajemné tajemství, neb děti o tom nevědí, co rodiče po večerech tvoří, jak vzpomínají, jak se píše perem s inkoustem, jak se píše krasopisně, jak maluji ilustrace do knihy, jak bojují s provázky a s kocourem při vázání listů a nakonec při vytváření desek knihy. Čítanka je dětem předaná na čítankové slavnosti, velmi dojemně, tak jak to je v jeřabince zvykem a věřte mi, tady u děti neuvidíte, že se knihu pohodí na zem, neuvidíte, že by se jim nechtělo číst. Z této čítanky vyzařuje Láska rodičů a i ti nejzarytější nejironičtější děti, to cítí.

Vložím na odkaz na Máji čítanku - zde

Dovolím si další část textu vykopírovat z článku, jež jsem psala svým jogínům, ať jsou všechny informace hezky pospolu.

Čím více času v Jeřabince jsem, tím více toužím, tam být hlouběji, být její součástí. Jak jsem psala výše, že jóga a waldorf je mé Doma, možná se zdá, že je to vzájemně taková nesourodá dvojice, ale čím více čtu knihy Rudolfa Steinera, tím více mi dochází, že jeho myšlenky jsou čerpány ze stejného Zdroje, jako je původ Jógy, jen jsou použita jiná slova. Mája chodí v Jeřabince nyní do druhé třídy, Janík je tam jako předškolák a Toník tam bývá, když tam jsem já.

A to, že tam mohu být já je pro mne nesmírná radost a milost.

Antroposofie zasahuje do mnoha oblastí – umění, léčby, pedagogiky… I do pohybového umění, říká se mu Eurytmie – jde o vyjádření Sebe, pocitů, básní, zpěvu, bájí, ale i samotných tónů a hlásek skrze pohyb. Na podzim, neb jsem měla více času, mi došlo, že bych prostě a jednoduše chtěla více s dětmi v Jeřabince být a jednoho rána mi došlo, že tou cestou je Eurytmie, vždyť já pohyb skrze jógu miluji a jen je třeba najít formu pohybu, která bude propojitelná s dětmi, jógou a eurytmií. A jak se říká, když je záměr čistý a v souladu s vůli boží, tak se cesta ukáže a ono opravdu. Dostala jsem možnost pravidelně za dětmi do MŠ chodit a využít prvků jógy pro zábavu s nimi, možnost představit něco z jógy i školákům a navíc tam se mnou může být Toník, který si tam tolik přál být. Mám za sebou pár dopoledne v MŠ a je to úžasné, využiji něco z jógy, ale pak se většinou vnoříme do toho, co je živé a aktuální – třeba se nám narodí vločky, začíná sněžit a my jako čerstvě narozené vločky tančíme sálem, máme šátečky, procitujeme nášlapy, vytahuje prstíčky, necháme se koulet do koulí, zakusíme balanc při stavbě sněhuláků ze svých těl, až v konci teplem Slunce se necháme roztát a opět splynout s celkem. Či se na chvíli staneme ovečkami, naladíme se zpěvem písně V půlnoční hodině, prožijeme skrze pohyb prvky zvěstujícího anděla (protažení paží, délky těla, pravolevá orientace), pastýře, jenž následuje anděla (vhodný našlap při pomalé vědomé chůzi, dávání si pozor na překážky) a ovečky (chůze po čtyřech, jako návrat do vývojového období před chůzí, vliv lezení na rozhýbání SY skloubení, správný tvar páteře a střídání pohybu paží a nohou jako vlivu na tělo fyzické, v hlubších rovinách vliv na zdravé následování vzoru  - pastýře, prožití bytí součástí bezpečí stáda, přátelství, pomoci při přechodu přes lávku vedoucí přes potok, prožitek trpělivosti dlouhé cesty vedoucí do Betléma, umění se ztišit a zpokornit). Zakončíme u vytvořeného Betléma, kde pokračuje program připravený pedagogy školky. Celé jógovo-eurytmické setkání je doprovázeno hudbou na piano, pro hlubší prožitek a zapojení více smyslů poznání. Z pohledu jógy lze mysl dostat pod vědomou kontrolu pouze skrze zapojení smyslů – vhodná tematická hudba, vůně, zrakové vjemy a prožitek těla. A neb mi to dává velký smysl – být s lidmi skrze jógová setkání v podvečer a moci být i s dětmi v Jeřabince, vstupuji do studia Eurytmie a Antroposofie. Věřím totiž, že to co mi tam bude umožněno prožit, nebude jen pro děti, ale bude tam mnoho prvků, která budu moci vnést i do jógy s Vámi, jako prostředek k dosažení toho, co jóga opravdu je - Sjednocení s Nejvyšším.

V dnešním mlhavém ránu jsem si řekla, že drobet uklidím na webu a začala přepisovat text u Spolupráce s Jeřabinkou, mělo to být jen pár vět… Všem, kterým doklouzali očima až sem do samotného závěru, přeji, aby uměli najít správnou cestu. Pokud mají malé děti, správnou cestu k jejich vzdělávání a pokud už odrostly, tak správnou cestu životem – nezapomenout na to, že Vás dříve bavilo háčkovat, vyřezávat nožíkem či malovat.

Umělecká tvorba není jen pro umělce, ale měla by sytit duši každého člověka.

 

http://www.skolajerabinka.cz/